Jedním z nich je mortalita ptáků a netopýrů v důsledku kolizí s technologiemi elektráren.
K tomu, jak negativním dopadům předcházet a jak mortalitu účinně snižovat, však dosud chyběl souhrnný přehled zkušeností s realizací mitigačních opatření. Tuto mezeru se snaží zaplnit nová studie AOPK ČR „Mitigační opatření pro snížení mortality ptáků a netopýrů na větrných a solárních elektrárnách“. Shrnuje poznatky z vědecké literatury, mezinárodních metodik i praktických zkušeností ze zahraničí a představuje opatření, která mohou výrazně snížit riziko kolizí a dalších negativních vlivů na biodiverzitu.
„Studie doporučuje například vhodné umisťování elektráren mimo citlivé lokality a migrační koridory, sezónní odstávky turbín v době nejvyšší aktivity netopýrů či využití kamerových systémů s umělou inteligencí pro detekci ptáků. Současně také upozorňuje, že vedle přímé mortality mohou elektrárny způsobovat také fragmentaci krajiny, rušení živočichů či omezení migrační prostupnosti. Klíčové proto je tyto dopady mininalizovat,“ konstatuje Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jeden ze spoluautorů studie.
Poznatky o účinnosti jednotlivých opatření se stále vyvíjejí. U řady technologií a přístupů zatím není k dispozici dostatek dlouhodobých dat nebo nejsou jednoznačné výsledky studií. Současně v době zpracování výše uvedené studie nebyly k dispozici publikované údaje zabývající se mortalitou ptáků a netopýrů na větrných či fotovoltaických elektrárnách v České republice. Dokument proto představuje aktuální stav poznání vycházející především ze zahraničních zkušeností, který bude nutné s postupujícím výzkumem a rozvojem technologií průběžně aktualizovat.
V případě mortality ptáků evropské studie uvádějí úhyn až 13 ptáků na 1 MW instalovaného výkonu ročně, v některých lokalitách byly zaznamenány desítky uhynulých ptáků na jednu turbínu za rok. Vysokému riziku čelí především velcí plachtící ptáci a dravci, kteří létají ve výšce rotujících listů turbín. Mezi nejohroženější skupiny patří třeba orli, luňáci či motáci. V Německu se odhaduje, že kvůli kolizím s větrnými elektrárnami každoročně zahyne přibližně 3 % místní populace luňáka červeného. U některých druhů představují problém nejen přímé kolize, ale také rušení a změny chování. Studie ze severní Evropy například dokumentují, že v okolí větrných elektráren může docházet ke snížení reprodukční úspěšnosti nebo až k opouštění hnízdišť u orla mořského.
Významné dopady byly zaznamenány také u netopýrů – například v Německu je každoročně odhadován úhyn více než 200 000 jedinců v souvislosti s provozem větrných elektráren. Negativní vlivy však nespočívají pouze v přímé mortalitě, ale také ve změnách chování a vyhýbání se lokalitám v okolí turbín. Studie z německých lesů ukázaly, že druhy rodu Myotis a netopýr ušatý (Plecotus auritus) vykazovaly vyhýbavé chování vůči větrným turbínám minimálně do vzdálenosti 450 metrů. Při vysokých rychlostech větru byla současně zaznamenána až o 77 % nižší aktivita těchto druhů.
Ilustrační foto Jan Miklín, Sčítání netopýrů na Turoldu
