null Není sika jako sika (invazní vs. vyhynulý)

Není sika jako sika (invazní vs. vyhynulý)

10. 2. 2026

Vloni v srpnu byl již počtvrté aktualizován seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii (dále jen unijní seznamu). Přibylo dalších 8 druhů rostlin a 18 druhů živočichů. Drtivá většina z nich se v České republice vůbec nevyskytuje. O několik však v České republice nouze není. Těmi jsou tři druhy křídlatek (k. japonská, k. sachalinská a k. česká), norek americký a jelen sika. Právě posledně jmenovaný je u nás momentálně nejvíce diskutovaným novým přírůstkem unijního seznamu.

Pro druhy z unijního seznamu je zakázáno jejich držení, chov či pěstování, dovoz, prodej a v neposlední řadě vysazování do volné přírody. Možné jsou výjimky, a to na chov či pěstování pro výzkumné účely či ochrany druhu ex-situ. Výjimky schvaluje Ministerstvo životního prostředí (MŽP), aktuálně tuto možnost využily zhruba dvě desítky subjektů, převážně akademických pracovišť a zoologických zahrad. Aktuální přehled vydaných výjimek je k nahlédnutí na stránkách MŽP.

Sika pochází z východní Asie, u nás se vyskytoval od konce 19. století v oborních chovech. Do období druhé světové války byly populace siků drženy pouze v oborách, později se však dostaly i mimo ně a od 80. let minulého století je zaznamenáván značný populační nárůst siků ve volné přírodě ČR. V posledních letech se loví kolem 20 tisíc siků ročně. Česká republika tak hostí patrně nejpočetnější populaci sičí zvěře v kontinentální Evropě. Jeho výskyt má prokazatelně negativní vliv na původní druhy. Kříží se s jelenem evropským, čímž znehodnocuje jeho genofond. Populace siků dosahuje místně vysoké početností (lokálně i více než 20 jedinců na 100 ha), což má významný vliv na tamní vegetaci v důsledku nadměrného pastevního tlaku. Dochází tak ke změnám v přirozené obnově lesních dřevin (okus, ohryz, loupání) a v neposlední řadě ke škodám na zemědělských pozemcích. Aktuální poznatky o vlivu siků na konkrétní druhy v CHKO Slavkovský les uvádí článek v posledním čísle Ochrany přírody.

Sika jako živočišný druh se dělí na několik poddruhů (podle různých autorů je jich 10-14).  Do ČR byly v minulosti vysazeny poddruh sika japonský (Cervus nippon nippon) a sika Dybowského (C. nippon dybowskii). Ty ve své domovině (Japonsko, resp. Východní Rusko) nejsou jakkoliv ohroženy vyhynutím a tamní populace jsou stabilní. Jiný  poddruh siky, sika vietnamský (C. nippon pseudaxis), byl již ve svém původním areálu (severní Vietnam, jihozápadní Čína) prohlášen za vyhynulého a nemnoho jedinců tohoto poddruhu je chováno v různých ZOO po celém světě. Tento poddruh se u nás ve volné přírodě vůbec nevyskytuje a je chován dle Ročenky zoologických zahrad ČR a SR ve čtyřech ZOO. Tím, že na unijní seznam invazních druhů se dostal jelen sika jako druh, paradoxně se tam tak ocitl i vzácný poddruh sika vietnamský. Naštěstí je umožněno získání výjimky pro zoologické zahrady z důvodu ochrany ex-situ (tj. mimo původní areál), jak je zmíněno výše. Zoologické zahrady jsou již ohledně řešení výjimek pro siku vietnamského v kontaktu s MŽP a lze tedy předpokládat, že se jejich podíl na celosvětové ochraně tohoto poddruhu nijak nezmění.