Blanský les byl až do středověku součástí souvislého hraničního pralesa, který tvořily až na nepatrné výjimky bučiny. Od poloviny 12. století začala kolonizace této oblasti a klučení lesů. V dalších staletích měla na devastaci lesa podíl i lesní pastva. Současný stav lesních porostů je proti původnímu stavu značně pozměněn. V nižších polohách byly původní porosty přeměněny na borové a smrkové kultury s malou příměsí listnatých dřevin. Na značných plochách Blanského lesa v minulosti dominoval buk, v posledních stoletích však i on uvolňoval prostor ekonomicky atraktivnějšímu smrku.
Nyní lesy zaujímají asi 55 % rozlohy chráněné krajinné oblasti a patří k hlavním prvkům určujícím ráz CHKO Blanský les. Celkově je v lesích 73 % jehličnatých dřevin (smrk ztepilý 42,7 %, borovice lesní 26,4 %) a 27 % listnáčů (buk lesní 13,1 %, jedle bělokorá 2,5 %, bříza bělokorá 1,3 %, olše lepkavá 1,0 %). To nejcennější z nich tvoří komplexy listnatých a smíšených podhorských lesů, porosty na sutích a vzácné hadcové bory. V těchto porostech provádí správce podrostní způsob hospodaření a usiluje o vytvoření stabilního, kvalitního, druhově, prostorově a věkově diferencovaného smíšeného lesa.
